Chvála sezónnosti, Galerie Hraničář, 2016

Slovo móda má ve své DNA zabudovaný pohyb. Pohyb, který jakoby z podstaty musel se zrychlovat, aby se nezastavil, neustrnul, nepozbyl svého významu. Impulsem, ale současně i korekcí jeho zrychlování je fenomén sezónnosti. Ten na jedné straně ukotvuje s reálným, cyklickým časem, vnáší opakování a představuje (po spirále) spojku s tradicí a minulostí, na straně druhé je očekávaným katalyzátorem, impulsem nového, budoucího. Fenomén sezónnosti tedy módu (ale i naše životy) zpomaluje i zrychluje zároveň; je podstatou její dynamiky.

Děje se prostřednictvím ohraničené události, intervence do stávajícího. Po ní nic není už jako dřív, byť by se změnilo jen nepatrně. Módní průmysl má své módní přehlídky světových návrhářů, sezonní kolekce věhlasných značek, strojírenství čeká na své veletrhy, vědci upínají se k výročním konferencím... Jen umění..., nebo ne?

Každá intervence přináší proměnu, něco se změní, byť jen úhel pohledu, a dříve neměnné nahlížíme v novém světle. Stejně tak budou sezónní intervence v prvním galerijním patře výstavy Dům módy zasahovat do celku, přinášet nové pohledy, určovat její dynamiku – zrychlovat a zpomalovat její životní cyklus. Jako výloha v obchodním domě budou zvát k návštěvě. Přineseme vám čtyři impulsy, komplexnější pohledy čtyř umělců, kteří vědomě budou zasahovat do již hotového „diskurzu“ výstavy – Lu Jindrák Skřivánkové, Markéty Kinterové, Davida Krňanského a Marie Hladíkové. Bude dobrodružství sledovat, kam se recepce výstavy posune.

Text: Tereza Chaloupková

V díle nazvaném True cost of luxury pokládá Lucie naléhavou otázku zodpovědnosti spotřebitelského chování a dětské práce - čím je vykoupen luxus a krása ručně tkaných perských koberců. Umělkyně vytvořila obraz/koláž, kde prolnula kobercový vzor s perokresbou lebky a portrétem konkrétního osmiletého chlapce, jednoho z mnoha, kteří na podobných kobercích pracují. Vzor koberce pochází z peršanu, který vydražila za vysokou finanční sumu firma zneužívající pro práci ve svých továrnách děti.

Luciina práce nazvaná I DID IT je instalací zavěšené, potištěné látky, která se, tak jako to známe z obchodu, smotává do role. Opakujícím se motivem na textilu jsou černobílé akvarelové portréty žen. Žen zachycených při nějaké činnosti, kterou ale zřetelně nerozpoznáváme. Motiv opakování, množení ženských hlav odkazuje na tisícihlavé davy žen, které v naprosté anonymitě tvrdě pracují, aby oblékaly Západ.

Lucie v díle Metráž odkrývá odvrácenou tvář fast fashion byznysu, kterou obchodní řetězce záměrně ukrývají a vykupují si rozsáhlými výdaji na propagaci své "společenské odpovědnosti". Metráž potištěné látky doplňuje šitý model z uvedeného materiálu. Tímto aktem autorka obrací role zobrazených žen, vystavuje je na odiv a činí z nich pravé hrdinky příběhu. V druhém plánu však dokládá „temné“ zákonitosti oděvního byznysu – z šiček nelze sejmout jejich anonymitu a i z tragického lidského příběhu lze udělat potisk, logo.

Sérii koláží H.M. (hidden material) I. - IV. předcházel autorčin průzkum prostředí „fast fashion“ obchodů, během něhož prostory dokumentovala pomocí fotografií.

Toto prostředí jí zajímalo z hlediska tenze mezi mechanickým množením nekvality a individuálním výrazem. Soustředila se na zpodobnění kvantitativních a kvalitativních vztahů a poměrů. V prostředí fast fashion řetězce cítila silný rozpor mezi propagací zboží, která má podpořit zákazníkovu individualitu a přinést určité emoce a jeho skutečnou hodnotou.

Toto napětí zachytila v kolážích, ve kterých kombinovala podklady tvořené starodávnou technikou tisku pomocí litografických kamenů. Svou barevností a formou podklad odkazuje k tradiční čínské grafice. V protipólu k její kvalitě autorka postavila koláže z interiéru prodejen H&M. Tak jako fast fashion řetězce manipulují s naší představou o skutečných kvalitách jejich zboží a podmínkách, za kterých je toto zboží vyrobeno, tak i Lucie z obrazu interiéru obchodu vyňala určité informace a jiné přeskupila.

#

Chvála sezónnosti, Galerie Hraničář, 2016

Slovo móda má ve své DNA zabudovaný pohyb. Pohyb, který jakoby z podstaty musel se zrychlovat, aby se nezastavil, neustrnul, nepozbyl svého významu. Impulsem, ale současně i korekcí jeho zrychlování je fenomén sezónnosti. Ten na jedné straně ukotvuje s reálným, cyklickým časem, vnáší opakování a představuje (po spirále) spojku s tradicí a minulostí, na straně druhé je očekávaným katalyzátorem, impulsem nového, budoucího. Fenomén sezónnosti tedy módu (ale i naše životy) zpomaluje i zrychluje zároveň; je podstatou její dynamiky.

Děje se prostřednictvím ohraničené události, intervence do stávajícího. Po ní nic není už jako dřív, byť by se změnilo jen nepatrně. Módní průmysl má své módní přehlídky světových návrhářů, sezonní kolekce věhlasných značek, strojírenství čeká na své veletrhy, vědci upínají se k výročním konferencím... Jen umění..., nebo ne?

Každá intervence přináší proměnu, něco se změní, byť jen úhel pohledu, a dříve neměnné nahlížíme v novém světle. Stejně tak budou sezónní intervence v prvním galerijním patře výstavy Dům módy zasahovat do celku, přinášet nové pohledy, určovat její dynamiku – zrychlovat a zpomalovat její životní cyklus. Jako výloha v obchodním domě budou zvát k návštěvě. Přineseme vám čtyři impulsy, komplexnější pohledy čtyř umělců, kteří vědomě budou zasahovat do již hotového „diskurzu“ výstavy – Lu Jindrák Skřivánkové, Markéty Kinterové, Davida Krňanského a Marie Hladíkové. Bude dobrodružství sledovat, kam se recepce výstavy posune.

Text: Tereza Chaloupková

V díle nazvaném True cost of luxury pokládá Lucie naléhavou otázku zodpovědnosti spotřebitelského chování a dětské práce - čím je vykoupen luxus a krása ručně tkaných perských koberců. Umělkyně vytvořila obraz/koláž, kde prolnula kobercový vzor s perokresbou lebky a portrétem konkrétního osmiletého chlapce, jednoho z mnoha, kteří na podobných kobercích pracují. Vzor koberce pochází z peršanu, který vydražila za vysokou finanční sumu firma zneužívající pro práci ve svých továrnách děti.

Luciina práce nazvaná I DID IT je instalací zavěšené, potištěné látky, která se, tak jako to známe z obchodu, smotává do role. Opakujícím se motivem na textilu jsou černobílé akvarelové portréty žen. Žen zachycených při nějaké činnosti, kterou ale zřetelně nerozpoznáváme. Motiv opakování, množení ženských hlav odkazuje na tisícihlavé davy žen, které v naprosté anonymitě tvrdě pracují, aby oblékaly Západ.

Lucie v díle Metráž odkrývá odvrácenou tvář fast fashion byznysu, kterou obchodní řetězce záměrně ukrývají a vykupují si rozsáhlými výdaji na propagaci své "společenské odpovědnosti". Metráž potištěné látky doplňuje šitý model z uvedeného materiálu. Tímto aktem autorka obrací role zobrazených žen, vystavuje je na odiv a činí z nich pravé hrdinky příběhu. V druhém plánu však dokládá „temné“ zákonitosti oděvního byznysu – z šiček nelze sejmout jejich anonymitu a i z tragického lidského příběhu lze udělat potisk, logo.

Sérii koláží H.M. (hidden material) I. - IV. předcházel autorčin průzkum prostředí „fast fashion“ obchodů, během něhož prostory dokumentovala pomocí fotografií.

Toto prostředí jí zajímalo z hlediska tenze mezi mechanickým množením nekvality a individuálním výrazem. Soustředila se na zpodobnění kvantitativních a kvalitativních vztahů a poměrů. V prostředí fast fashion řetězce cítila silný rozpor mezi propagací zboží, která má podpořit zákazníkovu individualitu a přinést určité emoce a jeho skutečnou hodnotou.

Toto napětí zachytila v kolážích, ve kterých kombinovala podklady tvořené starodávnou technikou tisku pomocí litografických kamenů. Svou barevností a formou podklad odkazuje k tradiční čínské grafice. V protipólu k její kvalitě autorka postavila koláže z interiéru prodejen H&M. Tak jako fast fashion řetězce manipulují s naší představou o skutečných kvalitách jejich zboží a podmínkách, za kterých je toto zboží vyrobeno, tak i Lucie z obrazu interiéru obchodu vyňala určité informace a jiné přeskupila.

#